Jak se staví svobodný dům

Vydáno: 25. 10. 2017

Výstup ke stažení  (7.69 MB)


Říká se, že čím větší dům, tím více práce a starostí - pokud člověk nenajímá služebnictvo. Mnohé „moderní“ domy zastarají dřív, než jejich majitelé splatí hypotéku. A když už se jí po třiceti letech zbaví, zestárnou a ztratí sílu dům udržovat. Když jej pak na stará kolena odkážou svým vnukům, ti buď musí podniknout nákladnou rekonstrukci, kterou budou po mnoho let splácet, nebo dům rovnou prodají a začnou stavět nanovo. A s novou hypotékou. Věčný koloběh života. Nebo by to šlo jinak?

Na pomezí Jihomoravského kraje a okresu Myjava, částečně v chráněné krajinné oblasti Bílých Karpat, se rozprostírá vesnice Vrbovce. Kousek dál od centra vesnice je po krajině rozeseto mnoho starých chalup i nově opravených chat. Osada čítající v hlavní sezoně dvě stě obyvatel má volnější zástavbu, jak to u soběstačných lokalit bývá. V minulosti totiž měli zemědělci čtyři, pět hektarů pozemku, jež je živily. Současní obyvatelé chovají alespoň slepice nebo husy,
kozy, ovce, ale i koně či krávu.

Jeden plot v osadě ohraničuje několik domků, které se od novostaveb chatařů na první pohled liší. Domy jako jurty, s trávou místo střechy, s hliněnými omítkami. Zde žije Petr Skořepa, zakladatel místní Školy přírodního stavitelství a velký nadšenec do domů z přírodních
materiálů. Vize ekologické osady jej přitahuje už deset let. „S rodinou jsme se přestěhovali do Vrbovců, protože soběstačná komunita tady přirozeně funguje už po staletí. Nemusíme rozjíždět nový projekt, jen navazujeme na přirozený zdejší způsob života. Je to zatím jen rozjezdový projekt, samotná ekovesnice by mohla vzniknout u dolní osady, která se jmenuje Šance,“ popisuje své cíle Skořepa.

Ekovesnici v osadě Šance plánuje, neboť právě tam vzniká živá škola. Očekává, že většina lidí, kteří se do ekovesnice přistěhují, budou chtít žít v okolí školy, protože nejdůležitější je pro ně pohoda a vzdělávání dětí. „Jde nám o svobodný, přirozený způsob učení a života. A to spolu souvisí. V živé škole chceme obsáhnout všechny věkové kategorie, vzdělávat jak děti, tak i nás, dospělé,“ vysvětluje. Proto vidí školu jako přirozené centrum komunitního života.

Inspirace od termitů

Skořepovi nejsou jedinou rodinou, která do Vrbovců přišla za ekologickým bydlením a tradičním způsobem života. „Přestěhovali jsme se před nějakými pěti, šesti lety. Jedna podobná rodinka tu už žila, pak přišly další, takže dnes v osadě žije pět rodin, deset rodin je v okolí Vrbovců a asi třicet rodin žije u Myjavy. S těmi všemi se stýkáme, pomáháme si, spolupracujeme, všichni máme takováto hospodářství, rodové statky, malé farmičky… Nejsme malá komunita,“
zdůrazňuje Skořepa.

Že tyto rodiny chtějí žít tradičním způsobem života, ještě neznamená, že by zcela odmítaly moderní technologie. „Jistě, můžeme postavit starý hliněný barák bez koupelny a bez technologií, ale lidé je rádi využívají. Nejčastěji používáme solární panely, termočlánky, moderní materiály na stavby kamen a komínů. Vedle toho využíváme starých technologií domů, které vydržely stovky let, například fyzikální větrání domů bez nuceného větrání s rekuperací. Stačí se inspirovat od termitů: mechanické klapky, otvory, trocha přemýšlení, ve kterém ročním období odkud přisávat vzduch, a dokážeme naše domy chladit, větrat, a dokonce i vytápět, aniž by se příliš hromadil oxid uhličitý,“ usmívá se hostitel nad mechanismem, který dokáže do domů bez problému zabudovat.

Drcený papír, len a hlína

Sám bydlí v hliněném domě, který ve Vrbovcích už stál, jen jej opravil, zateplil a udělal z něj dům nízkoenergetický. Má kamenné základy a hliněné cihly. Dřív byl plný myší, proto restaurátor použil sypané izolace - dřevovlákno, konopné pazdeří; strop vyplnil drceným papírem, čímž zasypal myším chodbičky, takže se do domu už nedostanou. Střecha je zateplená s pomocí lněné izolace, takže se v létě nepřehřívá. „Polystyren nebo skelná vata se v létě prohřeje během tří hodin, přírodní izolace až za sedm hodin. Proto používám přírodní materiály,“ vysvětluje. Omítka domu je taktéž hliněná. Obyčejná omítka z bláta by se vymyla hned po prvním přívalovém dešti, pokud se k ní ovšem přidá lepidlo - přírodní fermentace, vydrží i patnáct let. A hliněné omítky natírané vápnem vydrží až osmdesát let.

Jako kostra v těle

Nejdříve Skořepovi ve Vrbovcích postavili slaměnou jurtu. „Říkáme jí solární či soběstačná, protože je to jediný dům v regionu, který funguje a má veškerý komfort, i když nejde elektřina - i kdyby nešla dlouhodobě,“ představuje jurtu Skořepa. Voda do domu přitéká samospádem z horní studny, teplá se v létě získává ze solárních panelů, v zimě z termočlánků na kamnech. Dům je stavěn jako mobilní, kdykoli je možné jej rozebrat a přestěhovat. Tak se ostatně dostal i sem. Skořepovi jej vyrobili v Liberci, pak jej přestěhovali k Senci u Bratislavy, kde v něm žili dva roky, a nakonec jej přestavěli a upravili ve Vrbovcích. „Málokdo může říct, že dvakrát přestěhoval barák,“ směje se stavitel.

Jurtu stavěli z hlíny, slámy a dřeva. „Je to ohleduplný způsob stavění, protože po nás nezbude žádný odpad, pokud stavba doslouží. Naše domy je vlastně možné recyklovat stále dokola. Proto je v jurtě jen dřevěná konstrukce, která vše drží pohromadě jako kostra v těle, a po dosloužení se může spálit. Slámu rád využívám jako tepelnou izolaci, protože se dá snadno sehnat - je to v podstatě odpad, a přitom velmi dobře tepelně izoluje,“ vysvětluje. Na jurtě slouží jako střecha ekologická folie TPO, která vydrží na slunci i třicet pět let a po dosloužení se recykluje efektivněji než bavlněná střecha plátěných jurt, kterou je za stejnou dobu nutné měnit hned několikrát.

Pneumatiky, bezdomovci a zelené střechy

Návštěvníka osady na první pohled zaujme stodola stojící na pneumatikách. Petr Skořepa s pneumatikami jako stavebním materiálem pro domy nesouhlasí, protože jejich životnost v zemi je zhruba dvěstě, tři sta let, kdežto dům na kamenných základech může vydržet klidně tisíc let; tedy pokud je dobře postavený, nezatéká do něj a zároveň jej majitelé pravidelně udržují, předělávají střechu a dřevěné konstrukce. „Protože se ale jedná o stodolu, dočasnou stavbu, která tu bude padesát, osmdesát let, stačí po jejím dosloužení pneumatiky vybrat, vyklepat z nich hlínu a donést do sběrného dvora k recyklaci,“ doplňuje svůj postoj.

Nejnovější stavbou v areálu je sauna, již Petr Skořepa stavěl jako součást programu Dům bez peněz, který by rád do budoucna představil městům jako koncept domu pro bezdomovce. Stavěl jej s dvanácti dobrovolníky, kteří do Vrbovců přijeli z různých zemí přes program Evropské dobrovolnické služby, a dům byl tak hotový za dva týdny. Je postavený tak, jak se dříve domy stavěly: základy z kamenů jsou slepené hlínou, nad tím stojí kupole z hliněných cihel, takže dům nepotřebuje dřevěnou konstrukci ani jiné materiály s výjimkou ekologické fólie, aby se na domě mohla vytvořit zelená, zatravněná střecha. Pro účely sauny dobrovolníci ještě postavili dřevěnou terasu se zastřešeným prostorem, která vede ke kádi; ovšem dům pro 
bezdomovce se bez dřevěné terasy - luxusu navíc - klidně obejde. Města by tak mohla zajistit levné domy pro bezdomovce, k nimž stačí pozemek, hlína, lopata a rýč, lžíce a hladítko na hliněnou omítku.

Domky v celé osadě nejsou napojené na inženýrské sítě s výjimkou elektřiny. Všechny mají vlastní studny. Všechny - mimo zmíněné stodoly - stojí buď na kamenných, nebo betonových základech. Petr Skořepa při stavbě domů používá nejčastěji hlínu, dřevo, slámu, zelené, zatravněné střechy, rákosové střechy nebo pálené tašky. „Zelené střechy mám moc rád. Kdyby se dělaly ve městech, domy by se v létě nepřehřály. Když se taková střecha dobře udělá a použije se ekologická fólie, která zajistí hydroizolaci a vydrží padesát let na slunci, může vydržet i stovky let,“ vyjmenovává výhody zatravněné střechy. Po dosloužení domu pak stačí z něj vytáhnout kovy a folie, které ovšem používá minimálně, a celý dům se dá zkompostovat.

Novodobé otroctví

Starousedlíci se na snahu Skořepů nedívají svrchu, naopak s nimi vycházejí kolikrát lépe než s jinými novousedlíky. Protože se snaží žít tak, jak oni ve Vrbovcích žili po desetiletí. Protože ví, že je důležité si v komunitách pomáhat. Třeba i se stavbou domu. „Lidi dnes těžko půjdou pomáhat na betonový barák, kde by měli skládat Ytong nebo vylívat beton. Ale velmi rádi pomůžou stavět dům z hlíny. Děti si tam mohou hrát, aniž by se rodiče báli, že sní něco
jedovatého, lidé spolu komunikují, baví se, hrají si, zpívají, sdílejí kulturu. Stavba domu je příležitost k setkání rodiny, přátel, sousedů, je to práce na sociálních vazbách, na systému vzájemné pomoci. Když stavějí dům dva lidé, trvá jim to tři roky, během nichž se udřou. Když přijdou pomáhat přátelé, dům je za dva, za tři měsíce postavený a všichni se u toho náramně pobaví. Proto lidé dokázali postavit domy tak levně. Když dnes stojí dům dva až tři miliony, jeden až jeden a půl milionu z toho tvoří lidská práce. Když ve třicátých letech přišla ekonomická krize, ve Vrbovcích se pořád stavěly baráky. Protože kameny tu jsou, hlína tu taky je, dřevo si lidé naštípali a společně dům postavili. Proto tvrdím, že ekonomická krize je pouze krize měst, krize blahobytu - ale ne krize života,“ představuje Skořepa svůj přístup k ceně domů.

S tím souvisí i jeho koncept svobody: bez závislosti na hypotékách, inženýrských sítích a nadbytečných technologiích, bez nutnosti finančně náročné údržby, bez nutnosti vydělávat na to všechno při dvanáctihodinových směnách ve fabrice. „Nikdo přesně neví, jak dlouho budou moderní domy fungovat. Nové a nové materiály vytvářejí nový styl otroctví, aby lidé chodili víc do práce, víc vydělávali, kupovali technologie… Stavbou moderního domu si lidé stavějí svoje vlastní otrokáře. Co chvíli potřebují zaplatit údržbáře, opraváře či nákup nových technologií, které fungují jen několik let. Proto musí stále chodit do práce a strávit v ní mnoho cenných let. Je na čase uvědomit si pravé hodnoty, co skutečně potřebujeme nebo chceme: většinou chceme šťastný a spokojený život pro nás a naše děti. Tak jim nestavme pasivní domy pro pasivní lidi. Děti jsou šťastné, když mohou běhat venku v přírodě,“ uzavírá Petr Skořepa.

Autor: Martina Vrtělová | 7G


25. 5. 2017 Letní zážitková škola přírodního stavitelství v Bílých Karpatech

4. 5. 2017 Živé povídání s Petrem Skořepou na téma "Co je vlastně ta letní škola přírodního stavitelství"

4. 5. 2017 Živé povídání s Petrem Skořepou na radiu Svobodný vysílač, na téma "Živá škola přírodního stavitelství"

5. 4. 2017 Fotky pro tisk

20. 1. 2017 Dobrovolně skromný život